Termín futsal je mezinárodní název používaný pro tuto hru. Je složen ze španělských nebo portugalských slov pro kopanou - FUTbol nebo FUTebol, a ze španělského nebo francouzského výrazu pro sál - SALon nebo SALa. Hra je také často nazývána fotbal v pěti. V češtině se pro futsal běžně používá termín sálová kopaná nebo halový fotbal. Počátky futsalu sahají až do Montevidea (Uruguay) roku 1930, kdy zde Juan Carlos Ceriani navrhl pravidla pro fotbal v pěti hráčích v každém mužstvu pro utkání mládeže z YMCA. Hra se hrála na basketbalovém hřišti v hale a bez postranních mantinelů. Jakmile Ceriani uvedl hru v život, stala se záhy velmi populární v celé Jižní Americe, především v Brazílii. Herní dovednost je zvláště patrná u brazilských fotbalistů hrajících standardní fotbal. Pele, Zico, Socrates, Bebeto a další brazilské superhvězdy rozvinuli své herní dovednosti právě hraním futsalu. I když Brazílie stále zůstává hlavní mekkou futsalu, ten se nyní již hraje po celém světe a to pod oficiální záštitou FIFA. První mezinárodní soutěž byla sehrána v roce 1965. Tehdy Paraguay získala první Jihoamerický pohár. Všech šest dalších Jihoamerických pohárů až do roku 1979 vyhrála Brazílie. Brazílie pokračovala ve svém vítězném tažení i v prvním Panamerickém poháru v roce 1980 a vyhrála jej též v roce 1984. První světové mistrovství ve futsalu pod záštitou FIFUSA (ještě před integrací do FIFA v roce 1989) se hrálo v Sao Paulu (Brazílie) v roce 1982 a Brazílie získala první místo. Brazílie zopakovala svůj úspěch na druhém mistrovství v roce 1985 ve Španělsku, ale ztratila své prvenství na třetím mistrovství v roce 1988 v Austrálii ve prospěch Paraguaye. Následovala pak samozřejmě další mistrovství světa - v roce 1991 v Itálii, 1994 v Argentině, 1997 v Mexiku, ale to už je jiná kapitola.
Futsal se v našich zemích začal rozvíjet pod dřívějším názvem malá kopaná (později malý fotbal) již v šedesátých letech a během doby se stal jedním z nejrozšířenějších sportů u nás. Pořádala se pravidelně Mistrovství republiky, na vytvoření pravidelné dlouhodobé soutěže však nedozrál čas až do začátku devadesátých let. Zlomovým pro futsal byl rok 1990, kdy se náš sport zařadil do organizační struktury tehdejšího Československého fotbalového svazu, což potvrdila valná hromada Československého fotbalového svazu v lednu 1991.
Dalším rokem, který přinesl revoluční změny, byl rok 1993. Tehdy se v jarních měsících uspořádal "nultý" ročník celostátní ligy a od podzimu toho roku se již naplno rozběhla dlouhodobá soutěž se 16 účastníky. Byli jsme tak ve střední Evropě spolu se Slovenskem vlastně průkopníky. Až o několik let později se podobné soutěže rozběhly i v dalších zemích - Polsku, Maďarsku. Futsal se začal stěhovat do hal. V té době však již mělo za sebou řadu zápasů naše reprezentační mužstvo, které pochopitelně do konce roku 1992 bylo výběrem Československa. První zápas sehrálo již v září 1990 proti Itálii a utkání už tehdy přenášela italská televize. První vážnou prověrkou, kterou byla kvalifikace o postup na MS 1992 ve Valencii, prošel tým v dubnu 1992, ale neuspěl. Po této akci se již začala rodit samostatná reprezentace České republiky. Po úspěšných výsledcích v přátelských zápasech však přišlo zklamání při kvalifikaci na ME 1996, kdy jsme na podzim 1995 neuspěli v bojích v nizozemském Arnheimu. V roce 1996 vystřídal na trenérském postu Josefa Kontu pan Vladimír Janoško. Bývalý mnohonásobný reprezentant začal pracovat s novým týmem, pro který hlavním cílem byl postup na ME 1999. Těsně před kvalifikačním turnajem se bohužel musel svého působení u týmu vzdát, žezla se ujal jeho tehdejší asistent pan Michal Stříž, ale postup na závěrečný turnaj ME 1999 se nezdařil - v rozhodujícím zápase s Jugoslávií jsme inkasovali dvě minuty před závěrečnou sirénou branku, která poslala šťastnější Jihoslovany do španělské Granady.